"Dreams don't work unless you do"

Žiju proto abych dýchala

10. srpna 2017 v 0:25 | Ella |  Deníček
Jelikož bydlím ve Švýcarsku, tak mi začíná škola už v pondělí 14.08. Docela mě to štvalo, zase uvidím ty tváře, které vidět nechci, slyšet hlasy, které slýchat nechci, budu zase s lidmi s kterými si nerozumím až tolik a nemám jim co říct. Švýcarsko je docela hodně povrchní země co se týče mladé generace. Mnohem více než jsou čeští děcka. Například se tu ztrapníte, jen co projdete, jen co něco řeknete a nebo když se na danou osobu podíváte, vás dá do nějakého ''černého listů''. V Česku jsem viděla párkrát jak někdo někoho šikanuje, tohle se tu nedělá. Tady za vámi přijdou a mluví s váma. Dají vám pocit, že tě mají rádi a a další den tě všude pomlouvají. Ano v Česku to taky dělají některý krávy, mno. Jenže tady to dělá každý kluci, holky, mladí, staří, děti. Co tím chci říct je, že mě ta falešnost ve Švýcarsku strašně vadí. Jasně všude jsou ještě ''dobří'' lidé a ''špatní'' , i tady, ale trvalo mi hodně, hodně dlouho najít takového člověka.


Kvůli těm lidem mi to strašně vadí, se vrátit zase do školy. Bude to můj poslední rok na základce, chtěla jsem si ho užít, bohužel to tak růžový asi nebude. Mám tu jen jedinou kamarádku.... Celé moje prázdniny jsem trávila doma, sama, u počítače. Citíla jsem se poslední dny opravu hodně osamělé. Vstala jsem a nevěděla co dělat. Jen jsem se dívala na filmy, seriály, sem tam něco četla, spala, jedla a zase odznova. Nedělala jsem v podstatě vůbec nic, což mě strašně užíralo. Pociťovala jsem čím, dál více pocit prázdnoty a zbytečnosti.

A pak mi došlo, že to vlastně vůbec nevadí, je to normální.

Ať už vstanem kdekoliv na světě, v jakýmkoli těle. Pořád jsme živí a to je to co počítá. Jsem živá, jsem stále ještě živá. A nejenom to, jsem i zdravá. Mám to štěstí být zdravá. Netrpím žádnou závažnou nemocí. A i kdybych trpěla, dokud žiju mi to má být jedno. Jenom teď se počítá. Je jedno co se vstalo včera nebo co se stane zítra, ani jedno z toho už není. Žít v přítomností je to nejdůležitější, dělat to co nás baví. Snažit se jít každý den o krok dál k tomu co chceme. Spadnou a zase vstát, jako na horský dráze. Nebrat celej život tak vážně a ani pocity. Všechno tohle si vytváříme jenom v hlavně.
I když tady nemám dobrý jméno a tady je snad nemožný si dobrý jméno udělat :D Tak to nevadí. Nezáleží na tom totiž ani trochu. Jenom já rozhoduju, jak prázdná chci být, nebo naopak jak plná. A ne žádní lidé kolem.
Na světě jsou lidí, kteří nemají nohy, ruce já nevim co. Lidi co nevidí, neslyší, necití. A já co citím, slyším, mám všechny končetiny nemám přece důvod si stěžovat.
Jsou lidé co žijí na Bahamách v nějaký vile, vydělávají miliony, jsou slavný, herci, modelky. No a co?
Já taky můžu být šťastná a nepotřebují k tomu vilu na Bahamách.
Ono je to totiž o tom být šťastný jenom už z toho, že ráno můžete vstát na svoje nohy. Chápete na NOHY. MÁM NOHY, JUPÍÍ!
Můžu vstát, nadechnout se úžasného vzduchu, který nám příroda dala, můžu se jít proběhnou do lesa a užívat si přírodu. Protože příroda je dokonalá. A tak já, vy co to náhodou čtete. Jsme dokonalí všichni. Jsme příroda.

Byl den kdy jsme se narodili, den kdy nám byl darovanej krásný ten život. Den kdy jsme se mohli konečně nadechnout toho vzduchů. A ten den je i dnes. Žijem a jak jsem psala žít je to jediné co počítá.
Jsme smrtelníci, všichni a jednoho dne tu už nebudem, nikdy. Jojo, možná se probudíme po smrti někde uprostřed vesmíru a budem navždy šťastní. Ale co když ne? Co když po smrti bude jen opravdová tma. Jen černo nic víc?
Život je tvrdý, ale je jenom na nás kolik to chceme unést, ať už jsme v jakékoli situací. Protože, když si představíme, že potom všem bude možná jenom tma tak přece nebudeme mrhat časem ne?
Protože nám bylo darovano to nejkrásnější a to je ŽIVOT.
Lidi jsou všelijaký a mají se ještě hodně co učit, včetně mě. A můžeme začít hned. Tím, že se budem více smát, aspoň jednou každý den. Tím, že budeme na sobě vnímat, ty dobrý věcí. Někdo je zdraví, někdo má a hezký vlasy a někdo má třeba jenom dobrý srdce.


Užijme si každý den i kdyby nás někdo neměl rád v práci, ve škole, v život. Koneckonců každý chce být šťastný a plný lásky, je to přirozená věc pro člověka. Bohužel je pro člověka taky přirozené nato zapomínat. Ale můžem si zase vzpomenout!
Jo a taky buďme sami sebou.
Protože nás nepřijde nikdo zachránit, žádná bytost je to jenom na nás. Nikdo. Nikdy. Jen ty. Narodili jsme se sami, umřem sami to je prostě fakt.
Žít život, to je opravdový umění.

Dýchejte, tancujte, tvořte, těšte se z maličkosti, většinou jsou maličkosti opravdu to nejkrásnější a kdyby jsme se z Vesmíru podívali na naši planetu, jako celek by nám vlastně došlo, jak ten život je vlastně hrozně pomíjivý. A je taky sakra úžasnej.

Rozdávejte lásku a radost vám, vaším blízkým i cizím. Všichni jsme z masa a kosti, všichni jsme to stejný. Jsme jeden celek<3

Nevím co jsem vlastně chtěla tímhle říct, ale ono na tom vlastně nezáleží ne? :)

xoxo Ella.




Look at the stars
Look how they shine for you
And everything you do
Yeah they were all yellow

I came along
I wrote a song for you
And all the things you do
And it was called Yellow

So then I took my turn
Oh all the things I've done
And it was all yellow

Your skin
Oh yeah your skin and bones
Turn into something beautiful
D'you know you know I love you so
You know I love you so

I swam across
I jumped across for you
Oh all the things you do
'Cause you were all yellow

I drew a line
I drew a line for you
Oh what a thing to do
And it was all yellow

Your skin
Oh yeah your skin and bones
Turn into something beautiful
D'you know for you i bleed myself dry
For you I bleed myself dry

It's true
Look how they shine for you
Look how they shine for you
Look how they shine for (you)
Look how they shine for you
Look how they shine for you
Look how they shine

Look at the stars, look how they shine for you
And all the things that you do.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama